Téma letošního ročníku soutěže Bolavá místa měst a obcí – opuštěný industriál obeslalo celkem 54 autorů, převážně studentskými projekty od nás a ze Slovenska. Výběr lokalit a rozsahu projektu byl široký – od návrhů drobných rekonstrukcí až po velkorysé úpravy územních plánů. Mezi návrhy byla i řada velmi kvalitních projektů konverzí jednotlivých bývalých výrobních budov včetně jedné zdařilé realizace. Při výběru nominovaných prací se porota rozhodla podržet co nejvíce tématu a vybírala projekty, ve kterých byly vyhledány a pojmenovány deprivované („bolavé“) lokality, a v návrhu propojeny snahy o jejich oživení s návrhem nového využití existujících budov. Pro porotu pak nebyl rozhodující absolutní rozsah práce, takže nakonec ocenila návrhy ze všech úrovní. V jednom případě – návrh konverze výrobních budov OP Prostějov – byla nominace ovlivněna i barbarskou likvidací prostějovské továrny v letošním létě. Řada kvalitních návrhů od začínajících architektů dává naději do budoucna, že mladá generace bude s kulturním dědictvím, včetně průmyslového, zacházet lépe než my.
Tomáš Šenberger, předseda poroty
http://www.youngarchitectaward.cz/2014/cz/vysledky.asp
Cena rektora ČVUT za školní práci
Nominace na titul Beton Brož Young Architect Award 2014
Autor: Ondřej Zámečník
Škola: FSv ČVUT v Praze
Ateliér: Diplomová práce
Zdůvodnění poroty: Z předložené práce je patrné, že k celému území autor přistupuje komplexně. Urbanistické řešení – dnes již částečně opuštěného průmyslového areálu – i jeho nové funkční využití je pozitivním příspěvkem k začlenění celého problematického území do struktury města.
Popis práce
URBANISTICKÉ ŘEŠENÍ
Hlavní myšlenkou bylo otevření a oživení nevyužitých vnitřních periferií města. Toho bylo docíleno propojením areálu elektrárny a výstaviště pomocí položení železniční dráhy na estakádu a vytvořením nové osy, která je nosnou kostrou celého řešeného území. Svůj původ má již z roku 1891, kdy přes výstaviště podobná osa vedla. Je vedena od stanice metra přes areál elektrárny, výstaviště a její uživatelé se po ní mohou dostat až do Stromovky, kde se plynule větví do parku. Tato pěší zóna tak nabízí vždy několik různých prostředí, kdy chodec postupně projde postindustriálním parkem v areálu elektrárny, poté pokračuje kolem sportovního centra hokejové Sparty, novou zástavbou za průmyslovým palácem a postupně se přesune do Stromovky.
V urbanistickém detailu kolem řešeného objektu došlo ke dvěma zásadním změnám, kdy pěší zóna prochází skrz historické budovy a má velký vliv na celkové architektonické řešení. Druhou změnou je rozšíření objektu o novostavbu galerie výtvarného umění, která podporuje liniové členění objektu a vytváří nový poloveřejný prostor mezi novou a původní budovou.
ARCHITEKTONICKÉ ŘEŠENÍ
Návrh konverze vychází z podrobného prozkoumání všech dostupných historických podkladů a reaguje na nové urbanistické řešení. Za více než 100 let prošel objekt několika stavebními změnami, ta poslední proběhla po povodních v roce 2002, kdy musela být odstraněna kotelna Loffler, postavena v roce 1938. Z objektu zmizela již skoro všechna původní technologická zařízení a v současné době zůstává nevyužíván.
Základním úkolem bylo najít způsob, jak objektu zachovat jeho historickou podobu a hodnotu a zároveň ho plně využít a probudit v areálu městský život. Protažením pěší zóny skrz objekt se sice musela odstranit část konstrukcí, ale díky tomu se areál otevírá a je důležitým prvkem mezi propojením jednotlivých menších územních celků, jako je výstaviště a elektrárna. Po tomto odstranění části zdiva je však ponechána ocelová střešní konstrukce, která rozdělené objekty spojuje. Vedle původně odstraněné kotelny Loffler je navržena novostavba galerie výtvarného umění, která odkazuje na tuto původní budovu. Prostor mezi novostavbou a stávajícím objektem je ponechán jako poloveřejný s menší kavárnou a vstupem do výstavních galerií. V severní části je navrženo divadlo, jižní část původních objektů je určena pro expozici Slovanské epopeje od Alfonse Muchy.
