Railway Heritage – A Great Past and a Useful Future
S úvodními texty v angličtině od Franzisky Bollerey a Axela Föhla
Nová publikace doktorandů a pedagogů doktorského studijního programu Trvale udržitelný rozvoj a průmyslové a Architektura a stavitelství FSv ČVUT v Praze a hostů vyšla ve druhé půli roku 2018 a přináší mnoho vhodných argumentů pro ochranu a znovuvyužití drážních staveb, které jsou v dnešní diskuzi tak potřebné zformulovat a propagovat.
Autoři: Tomáš Šenberger, Lenka Popelová (editoři), Franziska Bollerey, Axel Föhl, Zuzana Pešková, Mikuláš Hulec, Karel Hájek, Květa Jordánová, Lukáš Patera, Jiří Chmelenský, Jiří Kupka, Zdeněk Šimoník, Radmila Kaděrová, Radomíra Sedláková, Lenka Zelená, Jiří Kugl, Petr Lédl, Michal Šourek, Petr Brzobohatý, Patrik Kotas, Martin Lapšanský, Eva Klapka Koutová, Helena Šimicová, Marek Adamov, Jakub Zajíc, Veronika Kastlová, Petra Boudová (součástí publikace je i dokument Industriály). Odborný recenzent: Eva Dvořáková.
Problematika ochrany a nové využití drážního kulturního dědictví dnes stojí poněkud na okraji zájmu odborné veřejnosti, přestože se jedná o velmi aktuální téma – mnoho staveb je ohroženo neúdržbou a zánikem. Hledá se nové využití mnoha budov a území, které již nejsou pro dopravu nadále potřebné.
Publikované texty jsou jak historické sondy, tak výzkumy a projekty zabývající se možnostmi konverzí a filozofiemi nového využití drážních staveb.
První část publikace je zaměřena jak na mapování historického vývoje drážních staveb, tak na hodnocení jejich vlivu na vývoj urbanismu, architektury a konstrukcí a možnosti jejich nového využití. Úvodní texty napsal nestor ochrany průmyslového dědictví, německý památkář Axel Föhl a emeritní profesorka TU Delft, historička architektury a urbanismu Franzisky Bollerey. Další texty v této části pocházejí od Květy Jordánové, která se dlouhodobě zabývá typologickým výzkumem – v tomto případě železničními strojírnami a opravnami v Ostravě. Text Lukáše Patery se zabývá výstavbou a rozvojem dopravných tratí a lanovky ve spišsko-gemerské těžební oblasti. Jiří Chmelenský popisuje kauzu nádraží Praha-Vyšehrad (připisováno 1904-1905 Antonínu Balšánkovi). Příspěvek Jiřího Kupky se zabývá urbanistickými souvislostmi začlenění železnice do krajiny a jejího historického i současného vlivu na krajinný ráz, a to na příkladu železničního mostu v Žampachu. Zkoumání historie železnice a železničního dědictví se dnes posouvá více do současnosti – viz nedávno vydaná kniha Martina Strakoše a kol. o Nádraží Ostrava-Vítkovice, na níž se v rámci projektu NAKI II Analýza a prezentace hodnot moderní architektury 60. a 70. let 20. století jako součásti národní a kulturní identity ČR podíleli i pracovníci a doktorandi FSv ČVUT v Praze. Radmila Kaděrová v textu „Jedeme vlakem“ plasticky popisuje návyky cestujících ve vlacích na Ostravsku ve 2. polovině 20. století. Radomíra Sedláková se věnovala svému oblíbenému architektovi Karlu Pragerovi, který přispěl svými vizemi k diskuzi o podobě přestavby Hlavního nádraží v Praze i dalších pražských drážních ploch.
Druhá část knihy se věnuje možnostem nového využití a příkladům konverzí drážní architektury jak v teoretické a výukové rovině, tak prakticky. Karel Hájek hodnotí nejrůznější aspekty, které ovlivňují možnosti nového využití jak jednotlivých drážních staveb, tak drážních území. Další texty se zabývají projekty a realizacemi – příkladem je rekonstrukce torza památkově chráněné historické Výtopny Kořenov pro potřeby železničního muzea prezentovaná Petrem Lédlem. Realizace zajímavého projektu, může být i výsledkem studentského projektu, jak ukazuje soutěže iniciovaná prof. Mikulášem Hulcem na katedře architektury FSv ČVUT v Praze. Cílem soutěže bylo zpracování objektu, který by umožnil zapojit veřejnost do procesu výstavby obchodně administrativního komplexu Central Business District (CBD) v lokalitě Masarykova nádraží v Praze. Vítězný, realizovaný projekt Petra Brzobohatého vedl ve svém atelieru Michal Šourek. Vztahu železnice, architektury a města se dlouhodobě věnují také další studentské projekty, vznikající v ateliérech katedry architektury Fakulty stavební ČVUT – Karla Hájka, Patrika Kotase a Petra Lédla.
Třetí část publikace je věnována úspěšným příkladům konverzí nádražních budov ke kulturním a komunitním účelům se snahou poukázat na význam aktivit „zespoda“. Viz text Lenky Popelové a Martina Lapšanského o fenoménu vstupu divadla do industriálu. V současnosti nacházejí mnozí divadelníci útočiště v místech, která se tradiční představě o divadle vymykají – přesto jsou velkou výzvou pro jejich tvorbu a divadelní využití dokonce může mít zpětně vliv na zachování a ochranu drážních staveb. O svých aktivitách, do nichž vkládají velké úsilí, referují dále sami provozovatelé těchto zařízení, a to různou formou – rozhovorů, textů uveřejňovaných na svých stránkách apod. Prezentovanými příklady jsou: konverze malé zastávky uskutečněná třemi mladými ženami v Plzni (Helena Šimicová – „Plzeň zastávka“), projekt Stanica, který je dokonce součástí mezinárodní sítě TEH (Marek Adamov – „Stanica Žilina-Zárečie“), příklad Radlické kulturní sportovny, který ukázal limity udržitelnosti těchto projektů v praxi (Jakub Zajíc – „Radlická kulturní sportovna“), podobně jako dokument „INDUSTRIÁLY 2016“ natočený Petrou Boudovou a Veronikou Kastlovou ve spolupráci s Výzkumným centrem průmyslového dědictví FA ČVUT v Praze, který je přiložen k publikaci vypráví i o udržitelnosti těchto aktivit.
Vydalo ČVUT v Praze, Fakulta stavební, 2018.
